Založit webové stránky nebo eShop

Masarykova universita v Brně

Právnická fakulta

 

 

Řešení sporů z doménových jmen

se zvláštním zřetelem na doménu „.eu“

 

Seminární práce z předmětu

Právo IT

  

Logo PrF MU

 

Zpracoval: Pavel Mejšner (UČO 124433)

Úvod

 Právní vztahy na internetu nejsou v právním vakuu a naopak sami vytvářejí podněty pro novou aplikaci dosavadních všeobecných předpisů. Základním problémem regulace zacházení s doménovými jmény je nadnárodní a těžko uchopitelný charakter internetu. Jména domén nejsou většinou upravena žádným zvláštním předpisem, ale jsou podřízena obecným právním normám. Výjimkou jsou USA, kde byla přijata výslovná zákonná úprava proti cybersquattingu[1]. Přístup národních institucí k regulaci problematiky doménových jmen je značně roztříštěn a reaguje o poznání pomaleji, proto o opravdu ucelené úpravě registrace doménových jmen můžeme hovořit pouze v souvislosti s úpravou generických vrcholových domén a nově také u domény „.eu“, která znamená zlom v evropském přístupu k regulaci této problematiky.

 

Definice pojmů

 Doména (Domain) je unikátní adresa, pod kterou počítač komunikuje se sítí internet. Každé zařízení připojené do sítě internet má svou unikátní IP adresu (Internet Protocol Numer), která jej definuje kombinací čtyř čísel, které jsou oddělených tečkou (např. „128.113.156.10“) a umožňuje tak jeho přesnou identifikaci při komunikaci se sítí internet. Tato kombinace je však nesnadno zapamatovatelná a nepraktická, proto je jednotlivým zařízením zároveň alfanumerické označení, tvořená zapamatovatelnými znaky - slovy, tzv. slovními adresami (např. „muni.cz“). Tato služba se nazývá systém doménových jmen – DNS Domain Name System,. Překlad doménových jmen z původní IP adresy na doménové jméno vykonávají tzv. doménové servery.

 
Doménová jména lze stromově strukturovat do několika úrovní (řádů):

Doména prvního řádu (TLD Top Level Domain) je přípona, která se připojuje ke konci doménového jména.

Domény prvního řádu se dělí na generické a národní[2].

·         Generické domény gTLD [3] - pocházejí z období, kdy se internet využíval pouze v USA a nebylo potřebné vytvářet národní domény. Původní systém generických domén vznikal od osmdesátých let minulého století, obsahoval tehdy pouze šest základních domén. Kritériem pro registraci doménového jména s generickou příponou byl charakter činnosti žadatele o registraci. Rozvoj internetu vedl k relativnímu vyčerpání atraktivních doménových jmen v existujících generických doménách a proto byl počet generických domén rozšířen v roce 2000 o sedm nových přípon, také s určitým stupněm regulace podle činnosti registranta. 

·         Národní domény ccTLD[4] - jsou vytvořeny pro potřeby užívání jednotlivých států, např. „.cz“ (Česká republika). V současné době 249 [5](bez „.EU“).

Doména „.EU“ představuje specifický druh domény ccTLD, se zvláštním systémem registrace a řešení sporů.

Doména druhého řádu je registrované doménové jméno podléhající doméně první úrovně a tvořené kombinací povolených znaků (např. „muni.cz“), tyto domény spravuje určený správce. K registraci domény je nutné splnit určité požadavky a platit registrační poplatek.

Doména třetího řádu, tzv. subdoména, je rozšířením doménového jména druhého řádu o další úroveň, která již nepodléhá zpoplatnění (např. „mail.muni.cz“).

 

 

Orgány regulace doménových jmen

Správa jednotlivých doménových úrovní přísluší organizacím, které vykonávají dohled nad postupem registrace a určují pravidla jak pro samotnou registraci, tak pro řešení sporů ohledně doménových jmen.

 
ICANN
[6] (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers) je celosvětová organizace provádějící registraci generických domén a zároveň zastřešující regionální organizace, které provádějí registrace na jednotlivých kontinentech (ARIN, APNIC, LACNIC, RIPE NCC).

Režim, který určuje ICANN pro registraci nových domén jasně vymezuje rozhodčí orgány, které mají řešit případné spory mezi účastníky sporu o doménové jméno. ICANN je neziskovou soukromou korporací zřízenou za účelem převzetí odpovědnosti za přidělování místa na internetu a doménových jmen, dohledu nad dodržováním protokolárních parametrů a zajišťování serverového systému. Od roku 1998 koordinuje registraci doménových jmen, IP adres, dodržování protokolárních parametrů a přístupových čísel. Cílem je ochrana stability na internetu, podpora soutěže, reprezentace internetové veřejnosti a rozvoj pravidel ochrany internetu[7].

CZ.NIC (Network Information Center)

Na úrovni jednotlivých států existují národní správci domén. Národní správce je organizace soukromoprávní povahy, která udržuje centrální registr národních doménových jmen a může vystupovat jako podřízený orgán ICANN ve věcech registrace generických doménových jmen.V České republice je správcem registru ccTLD.cz a domény „0.2.4.e164.arpa“ sdružení CZ.NIC. Jedná se o zájmové sdružení právnických osob, sdružující významné firmy z oblasti IT a jednoho zástupce Ministerstva Informatiky ČR.

Pro provádění změn  v centrálním registru jsou oprávněni provádět akreditovaní registrátoři, ti také komunikují s držiteli doménových jmen a vybírají poplatky za služby spojené s registrací, CZ.NIC tuto činnost samostatně neprovádí. V současné době je v ČR 18 akreditovaných registrátorů[8].

EURid (The European Registry of Internet Domain Names)

je organizace, kterou vybrala Evropská komise pro správu domény nejvyšší úrovně „.eu“. Jedná se o neziskovou organizaci, založenou dle belgického práva. Členy EURid jsou DNS BE, IIT CNR a NIC SE (registrátoři národních domén Belgie, Itálie a Švédska. Přidruženým členem EURid je také český CZ.NIC a slovinský ARNES). Úkolem správce je vykonávat správu a registraci akreditovaných registrátorů domén .eu a poskytovat těmto registrátorům administrativní podporu. Správce EURid poskytuje akreditace registrátorům a umožňuje jim, aby jménem svých klientů registrovali názvy domén.

 

Regulace registrace domén

Vývoj procesu registrace generických doménových jmen

Původní registrační mechanismus doménového jména probíhal podle zcela jednoduchých pravidel, která ovšem nedávala příliš šancí na obranu proti cybersquattingu. Registrační orgán vyhověl prvnímu žadateli o registraci doménového jména a zásadně nepřezkoumával eventuální porušení práv třetích osob či schopnost jména plnit identifikační funkci. Registrace byla podmíněna přijetím pravidel registrátora žadatelem a odmítnuta byla pouze v případě, pokud  jméno doslovně přejímalo označení vrcholové domény (např. „cz.cz“). Přezkum ani námitkové řízení nebylo přípustné. Registrátor Network Solution tak rozhodoval o doménových sporech podle nedokonalých prvotních pravidel, která spočívala pouze na přednosti majitele zapsané ochranné známky. Ostatním žadatelé byly odmítnuti. Toto rozhodnutí však mělo jen pouze odkladný účinek 90 dní a tak většina sporů končila před soudem ve Virginii s nejistými nadějemi na výsledek[9].

Situace se stala tak neúnosnou, že se počátkem roku 1998 začala situací zabývat vláda USA, která se obrátila na WIPO s žádostí o vypracování doporučení pro jednotné řešení konfliktů a návrhu úpravy chránící proslulé zámky. Reakce WIPO byla obsažena v Závěrečné zprávě z dubna 1999. Doporučení z této zprávy byla určena jak pro ICANN, tak pro národní správce domén. Zatímco národní správci ve velké většině případů nezahrnuli zprávu mezi platné právní předpisy, představitelé ICANN se s zprávou ztotožnili.

ICANN tak v říjnu 1999 na základě doporučení vyslovených Závěrečnou zprávou schválila Hlavní principy jednotné úpravy sporů ohledně doménových jmen (UDRP Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy)[10] jako hmtoněprávní předpis pro vrcholové generické domény „.com“, „.net“, „.org“ a Pravidla pro vykonávání těchto principů (RUDPR Rules for Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy) jako procesní předpis. Zároveň byly určeny rozhodčí orgány, které mají právo rozhodovat jednotlivé spory. Prvním orgánem se stalo Arbitrážní a mediační centrum při WIPO, se sídlem v Ženevě, později další: Národní arbitrážní fórum NAF se sídlem v Minneapolis, eResolution, působící v Montrealu a ADNRC působící v Hongkongu a Pekingu.

Proces registrace doménového jména „.eu“

Doména „.eu“ vznikla na základě potřeby posílení právní jistoty uživatelů internetu, specifickým znakem této domény je povinný domicil registranta na území EU.

V roce 1999 se podařilo prosadit doménu „.eu“ mezi seznam ISO kódů jednotlivých zemí, pro její uznání ICANN bylo dále potřeba definovat její úlohu a správu. Toto řešily Nařízení č. 733/2002 o zavedení .eu domény a dále Nařízení Komise č. 874/2004 vymezující pravidla implementace a funkce (Public Policy Rules). ICANN následně převedla výhradní pravomoc přidělovat doménová jména domény „.eu“ na EURid.


Celkově se tedy jeví snaha stanovit základní pravidla pro jednoduché a účelné řešení celé agendy doménových jmen, bohužel se stále nedaří tato řešení implementovat do sféry národních domén a národních správců, ale řeší se spíše v rámci velkých globálních seskupeních, jako je EU a USA.

V posledních letech se tak vytvořili určité linie preventivních prostředků, které by měly pomoci předcházet spekulacím s doménami do budoucna. Jedná se o

  1. administrativně technická opatření jako je předložení řádné kontaktní adresy žadatele a stanovení registračního poplatku, zároveň jsou již definitivně odmítány registrace doménových jmen, které se dotýkají ochranných známek,
  2. zavedení nových generických domén má zejména snížit tlak na nejvytíženější doménu „.com“  již od roku 1996 jsou navrhovány nové generické domény, navrhovaný počet byl až 150 nových gTLD domén. Zavedení nových domén by umožňuje odebrat prostor pro manipulace spekulantů a zároveň umožňuje zavést další pravidla pro registraci.
  3. Sunrise period. K zabránění spekulativních registrací byla zavedena tzv. Sunrise period, např.  pro domény „.eu“, „.info“ a „.biz“, umožňující majitelům zapsaných známek přeregistraci svého jména před veřejným spuštěním domény.

 

Řešení sporů o doménová jména

V dnešní době existují v podstatě dvě řešení sporů o doménové jméno. Prvním a časově i finančně náročnějším je řešení klasickým soudním procesem. Zde je problém jednak v nejednotnosti soudního výkladu, jednak v pojímání samotného internetu soudy. I když i zde se situace výrazně lepší, je řízení stále zdlouhavé a s nejistým výsledkem. Druhým řešení je řízení před rozhodcem. Jedná se časově méně náročnou variantu a také výsledek je lépe předvídatelný.

U generických domén existuje přímo ze smlouvy s ICANN povinnost respektovat řešení sporu před rozhodčím soudem. Pro národní domény takováto povinnost není (v ČR ano) a záleží pouze na registrátorovi jak tuto situaci vyřeší, nebo zda ji vůbec bude řešit. Pokud tomu tak není, musí se poškozený dožadovat svých práv prostřednictvím obecných soudů (např. na Slovensku). Specifickým případem je řešení sporů pro doménu „.eu“, zde je veden zvláštní druh rozhodčího řízení –ADR řízení a je přímo určen rozhodčí soud. Jedná se o Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR (Rozhodčí soud ČR) se sídlem v Praze.

Srovnání řešení sporů podle UDRP a podle Pravidel ADR.eu

Řízení podle UDRP

Spor je zahájen podáním návrhu a zaplacením příslušného poplatku, ten se odvíjí od počtu sporných doménových jmen a počtu členů rozhodčího výboru. Návrh je poté přezkoumán a zaslán držiteli doménového jména, který má možnost se ve lhůtě 20 dnů vyjádřit. Po obdržení reakce je sestaven rozhodčí výbor, který má dva týdny na vydání rozhodnutí. Toto je pak elektronicky rozesláno dotčeným stranám, ICANN a registrátorovi.

Podle článku 4 Hlavních principů každý držitel generického doménového jména podléhá rozhodčímu řízení v případě podání návrhu třetí osobou, jestliže

a)       je jeho doménové jméno stejné nebo zaměnitelně podobné se známkou či označením služeb navrhovatele,

b)       registrátor jména nemá právo ani oprávněný zájem k doménovému jménu a

c)       doménové jméno nebylo zaregistrováno v dobré víře.

Důkazní povinnost leží na navrhovateli. Při splnění všech tří podmínek vydá rozhodčí orgán rozhodnutí převodu nebo výmazu, které poté vykoná ICANN. Ačkoliv není výslovně upraveno právo podávat odvolání, může spor nadále pokračovat podáním žaloby k řádném soudu do deseti dnů. Účinnost rozhodnutí o převodu nebo výmazu doménového jména tak bude pozastavena. Řízení také nevylučuje paralelní soudní řízení, není to však obvyklá praxe. Soudní spory v USA v těchto případech podle ACPA však dosahují jen malého počtu v porovnání s řízeními vedenými podle UDRP. V roce 2002 dokonce americký federální soud ve Virginii zamítl žalobu žadatele, který prohrál rozhodčí řízení s odkazem na kvazi-veřejnoprávní povahu Arbitrážní a mediačního centra a prohlásil jeho rozhodnutí za závazná a konečná[11]. Veškeré ostatní nároky na protistranu (např. náhrada soudních poplatků na řízení, bezdůvodné obohacení apod.) je ovšem nutno řešit klasickou soudní cestou.

Shrnutí hlavních kladů řízení před UDRP

Rychlost – rozhodnutí případu jsou vydávána do 45, maximálně do 60 dnů. V běžném i zkráceném soudním řízení nelze takovéto rychlosti dosáhnout.

Nenákladnost – řízení je neskonale levnější než tradiční, podání návrhu se pohybuje v řádech stovek až tisíců dolarů, včetně poplatků na zastoupení.

Jednoduchost – zainteresované strany podávají každá po jednom podání ve kterém předloží veškerá svá stanoviska, podání lze podat plně v elektronické podobě na internetových stránkách arbitra. Rozhodnutí přichází taktéž ve elektronické podobě.

Jasná a snadná aplikovatelnost – pravidla jsou jasně nastavena hlavními zásadami, určujícími přesně, kdy se jedná o cybersquatting. ICANN např. vytvořila seznam jednání, které se považuje neslučitelné s jednáním v dobré víře a oprávněným zájmem.

Samotné řízení má přes své veškeré nesporné klady i některé zápory. Pomineme-li nemožnost zasáhnout proti majitelům národních vrcholových domén, zůstávají již jen drobnější vady, jako je nejednotnost při přijímání reakce na podání protistrany nebo nezávaznost precedentních rozhodnutí. Řešením uvedeného by mohlo být zavedení jednotného odvolacího řízení.

 

Řízení podle Pravidel ADR.eu

Řízení je vedeno v souladu s pravidly UDRP a zároveň probíhá na základě výše uvedených nařízení. Jedná se o zvláštní druh rozhodčího řízení, které se od klasického řízení liší v několika bodech a nepodléhá tak národním úpravám rozhodčího řízení[12]. K jeho výkonu není třeba prostředků státního donucení, není zde výslovné uzavření smlouvy mezi stranami (lze je dovodit pomocí analogie). Zahájení řízení nezpůsobuje překážku litispendence ani překážku res iudicata po vynesení nálezu. Přesto se jedná o v dnešní době jednu z nejúčinnějších úprav řešení doménových sporů.

Samotný proces rozhodování je dále upraven vnitřním dokumentem EURidu : „Pravidla pro řešení sporů o doménu .eu“ a „Doplňujícími pravidly ADR Rozhodčího soudu ČR“. Řízení je vedeno pomocí online platformy, což výrazně urychluje celý proces a snižuje jeho materiální náročnost.

Řízení ADR je rozvedeným a upřesněným řízením dle UDRP, zde se budeme věnovat jeho rozšířeným vlastnostem. Spor je zahájen podáním žalobního návrhu nebo podáním návrhu na změnu jazyka v budoucím zvažovaném řízení. V návrhu musí strana žalující uvést veškerou potřebnou identifikaci, dále důvody pro žalobu, a čeho se strana domáhá. Dále se zde určuje i preferovaný způsob komunikace, počet členů senátu a také povinný souhlas se zveřejněním nálezu. Dále zaplacením příslušného poplatku, ten se odvíjí od počtu sporných doménových jmen a počtu členů rozhodčího výboru, pokud není zaplacen je uplatněna fikce zpětvzetí návrhu.

Návrh je poté přezkoumán po formální stránce a zaslán žalované straně, současně s tím dojde k zablokování sporného doménového jména. Žalovaná strana musí do 30 dnů po doručení žaloby podat vyjádření k návrhu. Již ve smlouvě o registraci doménového jména je uvedena skutečnost, že pokud nebude strana reagovat bude ji jména odebráno. Po obdržení reakce je sestaven senát, který nejedná písemně a vychází pouze z listinných důkazů.

Pro převod doménového jména musí žalující strana prokázat, že je žalovaná strana je držitelem registrace doménového jména a toto jméno je zaměnitelné s chráněným označením a bylo zaregistrováno

-          bez oprávnění

a.        žalovaný před oznámením sporu jméno nevyužíval a ani k tomu neprovedl přípravu

b.       nebyl pod ním obecně znám

c.        nepoužíval jej ani k nekomerčním účelům

-          ve zlé víře

a.        registrace byla provedena za účelem prodeje majiteli chráněného práva

b.       registrace měla zabránit jinému subjektu v jeho podnikatelských aktivitách

c.        registrace měla přímo rušit pracovní činnost konkurenta

d.       účelová registrace využívající omyl v psaní znaků jména

e.        jedná se o osobní jméno bez vztahu k registrantovi. 

Řízení ADR nelze přerušit zahájením jednání v téže věci u jiného orgánu, pouze pokud by bylo již v dané věci rozhodnuto[13], přerušení připadá taktéž v úvahu pokud se zjistí, že je již veden obdobný ADR spor o téže jméno. Senát má od okamžiku doručení vyjádření žalované strany 30 dní na rozhodnutí. Rozhodnutím se jméno buď zrušuje nebo převádí, příp. se žaloba zamítne. Rozhodnutí je pak elektronicky rozesláno dotčeným stranám, registrátorovi a Registru. Registr rozhodnutí provede, pokud nebude v zahájeno řádné soudní řízení.

Proti rozhodnutí se nelze odvolat, lze však zahájit řádné soudní řízení ve vzájemné jurisdikci (Mutual Jurisdiction), místně příslušný je soud registrátora nebo podle adresy žalované strany.

Shrnutí hlavních kladů řízení podle Pravidel ADR.eu

Jednoduchost – elektronická forma řízení ve formě formuláře dostupného přes webové rozhraní, řízení neprobíhající v ústním jednání, veškerá komunikace přes internet, přes jasné a přesně popsané mechanismy. 

Nenákladnost – řízení je levnější než tradiční soudní jednání, podání návrhu začíná již na 1990 EUR a je přesně Rychlost – rozhodnutí případu jsou vydávána do 30 dnů. Je zde vyšší rychlost i oproti řízení dle UDRP.

stanovena jeho velikost k poměru projednávané causy.

Posílení právní důvěry – toto posiluje již samotná doména .eu, dále upřesnění jejích registračních a rozhodovacích pravidel, přesné určení lhůt, rozhodců, vymahatelnosti, zakotvení pravidel na úrovni komunitárního práva aj.

 

Závěr

Doménová jména již nejsou volným prostorem pro budování zlatého dolu několika jedinců porušujících práva ostatních. Již dnes je kontrola tohoto fenoménu podstatně vyšší než před několika lety. I velké společnosti si uvědomily sílu své propagace prostřednictvím internetu a vstupní branou na toto pole je právě doménové jméno. Dnešní regulace směřuje k logickému a systematickému určení pravidel, podle kterých se na tomto hřišti hraje, aniž by ovšem omezovala volnou soutěž a podmínky volného trhu. Regulace domény „.eu“ přinesla v tomto směru i jistotu zeměpisného určení soutěžitele na trhu a zároveň zvýšila vymahatelnost práv ostatních soutěžitelů vůči němu. Jedná se o významné posílení právní jistoty na internetu, zda bude tato snaha úspěšná či nikoliv ukáže až čas.

Použitá literatura

Raban, P., Moravcová, M. a kol. .eu domain name, .eu doména. 1. vydání. Praha : C.H. Beck, 2006.

Pelikánová, R. Poslední vývoj „internetové úpravy“ ICANN – vzor pro budoucnost. Jurisprudence, 2001, č. 1.

Pelikánová, R. Poslední vývoj sporné agendy o jména z generických i národních vrcholových domén, Právní rozhledy, 2002, č. 8.

Polčák, R. ".EU" - aktuálně k problematice evropské domény. IT právo - server o internetovém a počítačovém právu, 2002.

Použitá legislativa

Nařízení Komise (ES) č. 874/2004 ze dne 28. dubna 2004, kterým se stanoví obecná pravidla pro zavádění a funkce domény nejvyšší úrovně .eu a zásady, jimiž se řídí registrace.

Nařízení Komise (ES) č. 1654/2005 ze dne 10. října 2005 o změně nařízení (ES) č. 874/2004, kterým se stanoví obecná pravidla pro zavádění a funkce domény nejvyšší úrovně .eu a zásady, jimiž se řídí registrace.

Nařízení Evropského parlamentu a Ray (ES) č. 733/2002 ze dne 22. dubna 2002 o zavádění domény nejvyšší úrovně .eu.

Internetové zdroje

ADR.eu                                                                                http://www.adr.eu/

Arbitrážní a mediační centrum při WIPO                              http://arbiter.wipo.int/

EURid                                                                                   http://www.eurid.eu/en/general/

ICANN                                                                                  http://www.icann.org

Ministerstvo informatiky ČR                                                  http://www.micr.cz/

Sdružení NIC.CZ                                                                   http://www.nic.cz/cz.nic

 

Doplňková literatura

Kupka, P. Doménová jména a nabízení právních služeb na Internetu. Právní zpravodaj, 2003, č. 12, s 9.

Pelikánová, R. Poslední vývoj úpravy doménových jmen v zahraničí. Průmyslové vlastnictví, 2000, č. 5-6.

Pelikánová, R. Zhodnocení režimu generických a národních doménových jmen – podněty pro aktualizaci a sladění úpravy národních doménových jmen. Jurisprudence, 2001, č. 4.

Polčák, R.. Squatteři a jak na ně 1-10. PC World, Praha : IDG Czechoslovakia, roč. 2003.

Polčák, R. Domény a právo proti nekalé soutěži 1, 2. IT právo - server o internetovém a počítačovém právu2002.

Smejkal, V. a kol. :  Právo informačních a telekomunikačních systémů. 2. vydání : C.H.Beck, 2004.

Švejnohová, O. Světová obchodní organizace (WTO) a světová organizace duševního vlastnictví (WIPO): Jejich specifické role a spolupráce v oblasti duševního zdraví. Průmyslové vlastnictví, 2000, č. 5-6.

kol. autorů. Právní a daňové aspekty e-obchodu. Praha : Linde, 2001.

Použité zkratky

ACPA    Anti-cybersquatting Consumer Protection Act            zákon proti „kybersquaittngovému pirátství“

ADR       administrative dispute resolution                                    rozhodčí řízení

ADR.eu Arbitration center for .eu Dispition                                 Rozhodčí soud pro spory z domény .eu

ADNRC Asian Domain Name Resolution Policy                         Asijský rozhodčí soud pro doménová jména

ccTLD    country code Top Level Domain                                     národní vrcholová doména

CPR        CPR Institute for Dispute Resolution

DNS       Domain Name System                                                       systém doménových jmen

EURid    European Registry of Internet Domain Names              Evropský registr doménových jmen

gTLD     generic Top Level Domain                                               generická vrcholová doména

ICANN  Internet Corporation for Assigned Names and Numbers

RUDPR  Rules for Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy Pravidla pro UDRP

NFT        The National Arbitration Forum

TLD        Top Level Domain                                                             vrcholová doména

UDRP     Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy       Hlavní principy jednotné úpravy sporů ohledně doménových jmen

WIPO     World Intelectuall Property Organization                      Mezinárodní organizace duševního vlastnictví

 


[1] Tzv. ACPA Anti-cybersquatting Consumer Protection Act

[2] Třetím typem TLD je doména pro infrastrukturu internetu s příponou „.arpa“. Pro běžného uživatele nedůležitá, je určena k provozování systému ENUM.

[3] generic Top Level Domain

[4] country code Top Level Domain

[5] http://www.iana.org/root-whois/index.html

[6] http://www.icann.org/general/

[7] Pelikánová, R. Poslední vývoj „internetové úpravy“ ICANN – vzor pro budoucnost. Jurisprudence, 2001, č. 1, str.3.

[8] Seznam akreditovaných registrátorů na http://www.nic.cz/cz/registratori/page.php?sid=9 .

[9] Pelikánová, R. Poslední vývoj „internetové úpravy“ ICANN – vzor pro budoucnost. Jurisprudence, 2001, č. 1, str. 5.

[10] český překlad in Jurisprudence, 2000, č. 2, str. 28-36.

[11] Pelikánová, R. Poslední vývoj sporné agendy o jména z generických i národních vrcholových domén, Právní rozhledy, 2002, č. 8. str. 356.

[12] Raban, P., Moravcová, M. a kol. .eu domain name, .eu doména. 1. vydání. Praha : C.H. Beck, 2006. str. 42.

[13] A4 – 5euADR

 paxelis.blogspot.com

TOPlist
Vytvořeno službou WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek